Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dnes mi je půl roku

1. 9. 2008
To by jeden nevěřil, co všechno může za půl roku takové štěně zažít!Obrazek
Začalo to 1.3.2008, kdy jsem se mamince Boře Mandylion, spolu s bratříčky Anrikem, Arturem a sestřičkou Ally, narodil.Nejdřív jsme byli maličké slepoučké myšky, ale s každým dnem jsme rostli, sílili, očička se nám otevřela, nožičky pomalu začínaly sloužit, my si začínali spolu hrát, postupem času i prát ☺ Maminka o nás vzorně pečovala, stejně tak jako Terezka s celou svou rodinou, pořád se na nás někdo jezdil dívat a mezi těmi "někdo" byli i moji budoucí páníčci, což jsem ještě netušil a dál si bezstarostně hrál se všemi okolo, začali jsme chodit ven na zahradu a to teprve byla zábava!
2. května nadešl den D, kdy si pro mne přijela nová smečka ze Žamberka. Nic netuše jsem si dováděl se sourozenci, oblíbeným kocourem, omrkl Obrazekneznámé čtyřnohé fousáče a u toho vůbec netušil, že to budou moji noví parťáci. Když už jsme měli hraní dost, šli jsme domů a každý si pěkně někde ustlal. Jaké bylo mé překvapení, když mne najednou zvedli ti cizinci do náruče a bez maminky, bratříčků a sestřičky odnášeli pryč, nastoupili se mnou do auta a odváželi si mě úplně, ale úplně jinam. Však jsem se jim cestou snažil hlasitě vynadat, dokonce jsem i brečel, ale nic naplat, domov zůstal za námi a já jel do nového.
Ovšem jelikož jsem parson a to není žádný strašpytlík, hned jsem se v novém domě zabydlel. Občas jsem jim to tady počůral, to abych se cítil "jako doma", ale nadšení z toho moc nebyli, pořád mě nosili ven a tak když jsem viděl, že to ani fousáči doma nedělají, přestal jsem to dělat taky a jsem čistotný kluk (panička sice občas říká, že jsem prase, obzvlášť když se někde venku naparfémuju ☺).

Teď tedy něco k naší smečce.
ObrazekPáníček - ten je ze mně pořád vedle, pro něho jsem ten NEJ a snaží se mě před ostatními štěklouny upřednostňovat, což se mu snaží hlavní panička stále zakazovat, ale já jsem šikula a občas ukecám i ji. Páník se mnou chodí hodně na procházky a učí mne nové blbinky, které za patřičnou odměnu většinou rád udělám, pokud mě nevyruší něco zajímavějšího.

Hlavní panička - ta šéfuje všem (nejen čtyřnožcům ☺), oba knírači ji radši poslechnou, protože vědí, že jinak by bylo zle, ale občas se taky snaží "vystrkovat Obrazekrůžky", ale neshledá se to s pochopením. I já tak nějak docházím k názoru, že s ní si radši moc nezahrávat, ale jinak s ní vycházím dobře a snažím se jí "podlejzat", aby na mně nebyla taková.

Malá panička - ta je fajn, nic po mně nechce, můžu si do ní kousat dle libosti, ale na druhou stranu se mi moc nevěnuje a spíš si hraje a cvičí Vilíka, se kterým i závodí, ale i Vili si z ní občas dělá srandu a pěkně zlobí ☺

No a ty naši ostatní šelmy psovité:
Denny - ten je kápo psí smečky, však Obrazekje hlavní paničky a je také nejstarší. S Vilim si občas vjedou do vousů,ale to jim panička vždycky zatrhne a dostanou oba. Já to s ním umím! Občas je na mně taky "hustej", zvlášť když je utahaný, dokonce na mně zavrčí a i chňapne, ale já ze sebe udělám blbečka, začnu lítat jak blázen, občas mu u toho olíznu tlamu a zatím jsem ho vždy ukecal, že mi nenabančil a i si šel hrát, jsem prostě talent od přírody - učiněný diplomat ☺

Vili - to je takový nerudný páčko. Doma se Obrazekmi spíš vyhýbá (ze začátku hodně dlouho těžce nesl, že si mne pořídili a dóóóst dlouho se s nikým nebavil), ale venku je to kámoš k nezaplacení, protože je honící a když nás to chytne, páníčci i brečí smíchy.
Od Viliho jsem nabančíno taky ještě nedostal, vždycky děsně vyhrožuje, vrčí jako Baskervil, cení zuby, chňape, ale u toho vždycky zůstane (zatím) a proto jeho výhružky neberu vážně a otravuju ho dál, než se někde rezignovaně schová.
Obrazek
Ben - tak z tohohle psa jsem byl vážně mimo, protože do mně každou chvíli naráží, hrát si nechce, ani nijak nereaguje na mé vlezlosti a skončí to vždycky u toho, že mě panička vyhodí, ať ho nechám být, že je prý starý a k tomu hluchý a slepý, co to znamená nevím, ale každopádně s ním vůbec nic není.

A jak jde jinak život?
Dost pestře. Páni, kde já už všude byl!
S klukama jezdím jako doprovod po závodech, v Rychnově a na Rozkoši jsem se dokonce viděl s mamkou a bráchou Rikim (= Anrik - zůstal doma, nikomu ho nechtěli prodat) a na posledních závodech teď v srpnu na našem cvičáku s nimi byla dokonce sestřička Ally, takže už chyběl jen Artur, to jsme se vyřádili!
Taky už jsem vyzkoušel dva tábory, páni, tam bylo psů! a jejich páníci je honili po překážkách, cvičili sedni, lehni a nevím jaký další blbosti a já se na to jen díval. Pravda, zkusil jsem si s nimi coursing, který mne naprosto uchvátil, dal bych si zase říct. Vyzkoušel jsem spaní ve stanu i v chatce a popravdě mi je jedno, kde se spí, protože já mám své stálé teplé a suché místo u páníčka ve spacáku ☺Obrazek
Další z disciplín, která mne naprosto dostala je plavání. Ze začátku jsem trochu váhal, ale to bylo opravdu snad jen poprvé a od té doby je ze mne nadšený plavec a když si honím ty své bublinky, nevnímám ani páníkovo pískání, ani volání a musí mne tahat ven násilím. ☺ Když jsem viděl ve vodě mamku, už vím, po kom to mám ☺
Poslední dobou mne už vzala smečka i na delší výlet, poprvé na Zemskou bránu a teď na Studenecké skály, Obrazekjsou to prima výlety, krásně se pak spinká, jen mě štve, že mě nepustí z vodítka, ale fousáče taky moc ne, tak si nemáme co závidět.
Za to tady, na loukách pod Karlovicemi, to vodítka neznáme a to je mazec, když se začneme honit, zvlášť když je to, jako teď, pěkně posečené, ale ani vysoká tráva není k zahození, pěkně se tam s Vilim schováváme a bafáme ne sebe.
No a posledním mým oblíbeným sportem je řev na ty čtyřnohý paka za ploty, co tu okolo máme. To neslyším, nevidím a jen dorážím přes plot a bavím se, jak se dotyčný pesan vzteká. Paničky i páníček se také vztekají, ale na mně, on se jim můj bojovný ryk vůbec nelíbí a dokonce Dennymu a Vilimu zakazují, aby se přidali!
No a tak to bude asi zatím vše o mně, teď zase někam vyrazíme za dalším dobrodružstvím, mějte se!

Obrazek