Na tenhle dogtrekking jsme se z celého roku těšili nejvíce, neboť se konal nedaleko míst nám známých z "Oty Pavla I." a krom toho nás sliboval provést známými místy jako Malá a Velká Amerika, Karlštejn,... Naše očekávání nebylo zklamáno.
Věci jsme si sbalili již ve středu, neb jsme byli s Mirkem domluvení, že mne vyzvedne v práci a hned vyrazíme, protože nás čekala poměrně dlouhá cesta.
Naše výprava nebyla kompletní, co se pesanů týká, Vili zůstal doma (tedy spolu s Erikou na chalupě u babičky a dědy). Měli jsme strach, aby si na treku nezpůsobil náhodou nějakou újmu a nemohl se pak zúčastnit o týden později Mistrovství ČR v agility mládeže, to jsme nemohli riskovat.
Asi jsme se doma né úplně domluvili, protože když jsem po půl třetí opustila vrátnici, Mirek už tam stál a přivítal mě se slovy, jestli jsme nebyli domluvení na druhou ☺ Postál si tam tedy půl hodiny ☺
Vyrazili jsme směr Hradec, Praha, zadní Třebáň. Cestovalo se bez problémů, jen v Praze se nám nepodařilo trefit na plánovaný sjezd, ale vymotali jsme se jinudy, Mirek má přece skvělou navigátorku = MĚ! ☺Před cílem, tj. Zadní Třebání, jsme si pěkně několikrát zakufrovali, značení je tam nějak moc nebere, ale podařilo se dorazit na místo určení Autokemp Ostrov. Přihlásili jsme se na recepci, zaparkovali náš autí-domeček na břehu Berounky mazi další dogtrekaře a rybáře a šli se zaprezentovat do hospůdky.
Navečer jsme nakrmili pesany a odebrali se opět do hospůdky, kam se pomalu scházeli další a další, čekal nás Tématický večírek a letošním tématem byla Strašidla a pohádkové bytosti. Kostýmů se sešlo opravdu dost, nezasvěcení asi nechápali ☺Najedli jsme se, poseděli s přáteli a zavčas se odebrali do hajan, aby jsme ráno mohli vyrazit mezi prvními.
Pátek ráno - snídaně z vlastních zdrojů (blbci jsme si nevzali vařič spoléhaje na místní občerstvení, zklamalo a já pila ke snídani kyselku místo čaje, nic moc, ale přežila jsem), nasedlání pesanů i nás a hurá na start. Poprvé se nám povedlo nastoupit mezi prvními.
Čas startu 7.01h a my se vydáváme přes pěší lávku přes Berounku ke Karlštejnu. Sluníčko nám fotogarfům amatérům hrad krásně nasvítilo, zacvakala několikrát spoušť a šlapalo se dál směrem na Mořinku, kde jsme den před tím bloudili autem, Vonoklasy - kontrolu K1, Mořinu, až na Velkou Ameriku, kde jsme samým nadšením málem minuli K2 (Ježura nás zachránil ☺). Velká Amerika, Malá Amerika, Mexiko - nádhera, nádhera, nádhera, chtěla bych to vidět i zezdola. Dalším krásným místem byly Bubovické vodopády a poté K3 - Svatý Jan pod Skalou - příšerný krpál, kde jsme potkávali vysmáté dogtrekaře vracící se seshora. Dolezli jsme ke kapličce a naivně si mysleli, že jsme tam, ale kolega protichodec nás vyvedl z obrovského omylu větičkou "koukněte se vpravo hodně nahoru", následoval šok! Vysoká skála a na jejím vrcholu kříž a už nám bylo jasné, co nás čeká, když nám byla na mítinku upřesněna poloha kleštiček na K3 - na mříži na kříži ☺ Byl to tedy mazec, ale ten výstup stál zato. Dolů už jsme byli také ti vysmátí protichodci.
V Hostimi jsme si plánovali, že si dáme oběd, ovšem ouha, měli zavřeno. To mi dost zkazilo náladu, neb žaludek se již nějakou dobu ozýval. Dál se šlapalo těžko a nepomohlo mi ani to, že se šlo podél Berounky pěknou krajinou. Zachránilo nás otevřené občerstvení "U náplavy", kam jsme se naplavili a nemínili dojít do nedalekého Srbska, kde byla avizovaná hospoda, co kdyby měli zase zavřeno?! Občerstveníčko nás zase postavilo na nohy. V Srbsku jsme si trochu zazmatkovali, když se tu rozcházely tři žluté, ale trefili jsme se na tu správnou přes Berounku směrem na Kodu, se zacházkou po modré na Kodské polesí - K4 a Tobolku, okolo již zavřených Koněpruských jeskyní, šíleným sešupem kolem Aksamitové brány, kde mi málem ulítlo bolestí koleno, až k pro někoho vražedné K5 ☺. Tady panovala opravdu výborná nálada ☺ Už z dálky na nás volali, cože si dáme - polévku, čajíček, groček, nebo rum samotný,... ☺ Ukotvili jsme pesany, kteří obdrželi též misku, ale jen s vodou ☺ a my jsme se usadili k již odpočívajícím dogtrekařům. Polévka byla výborná, alkohol jsem s díky odmítla, ale Mirek si k potěše "obsluhy" dal. Potkali jsme tu i dogtrekaře s maďarským ohařem, který s námi zapředl hovor o parsonech, že doma mají také jednoho - Coudyho, až jsme se dobrali k tomu, že ho vlastně znám ☺Tenhle trekař se postaral (kromě oběti Šárky, kterou konrola K5 totálně udolala) o největší pozdvižení, když mu právě na této kontrole byl "odcizen" pes neznámými ženami ☺ Později se ukázalo, že to byla majitelka psa, místo maďara mu tam nechala plyšáka, ať si dojde trek s ním ☺ Jo i takové věci se dějí ☺
My naštěstí K5-ku ustáli a spolu s Andreou a jejími pesany se už skoro za tmy vydali dál. U Lounína se nám povedlo pěkně zakufrovat a skončili jsme někde úplně mimo značení. My toho měli dost a tak jsme se rozhodli zůstat na místě, neb se tu nacházela pěkná autobusová zastávka ☺ Andrea se rozhodla jít dál. Začali jsme vybalovat spaní, když se objevila Andrea, že tamtudy ne a že to zkusí na druhou stranu ☺ Po chvíli byla zase zpátky, že tamtudy taky ne a že tedy zůstane s námi bivakovat v zastávce ☺
Noc byla příjemná. Andrea s pesany vyrážela brzo ráno, ještě za tmy, my si počkali až na svítání a potom se vydali po stopách prvního Andreina večerního pokusu, neb tam to bylo správně ☺
Prošli jsme vesničkou Málkov, kde bylo několik super zastávek ☺ a také jezdecký areál s postavenými tee - pee, od kterých vedly mokré stopy od dvou človíčků a jednoho velkého pesana (později jsme se dozvěděli, že luxusní bivak si tu užili Marťa s Liborem a rotvíkem Atosem ☺). Vystoupali jsme na Housinu a čekal nás poměrně dlouhý lesní rovný úsek po hřebeni, tady jsme právě potkali snídající Atosovi, kteří nám nadšeně vyprávěli o svém bivaku v tee-pee ☺. Pokračovali jsme dál přes Všeradice a čekal nás dlouhý a celkem solidní výstup na Brdo (tý brďo, všude mají Brdo! Na Chřibech, v Jizerkách i v Brdech☺), né tedy na jeho vrchol, ale ke kontrole K6 u rozcestníku Stožec (Stožec je pro změnu i na Šumavě ☺), kde proběhla na pěkném odpočívadle lehká svačinka a šlapalo se dál Brdy po Hřebenové cestě. Když konečně skončily nekonečné lesy, dorazili jsme k vítanému občerstvení "U Dernerů". Odtud právě vyráželi Jindrákovi a vychvalovali držkovou polévku, nic pro mou hubičku ☺ Uvázali jsme pesany a už tam byla sympatická obsluha, která na nás byla náležitě připravená. Jak se ukázalo k mé nelibosti, jinou polévku než držkovou neměli a tak jsem překonala sama sebe a dala si ji ☺ Byla po těch kilometrech opravdu výborná, jen ty držky, co se daly lžící "obejít" jsem nechala Mirkovi ☺ Hned se dál šlapalo zase o něco líp.
Přes Červený kříž jsme došli k baroknímu areálu Skalka (K7), což je nejspíše poutní místo nad Mníškem pod Brdy, byla tu opravdu spousta lidí, takže my se moc dlouho nezdržovali a podél Babského potoka klesali dolů. Co jiného mohlo následovat po klesání, než pořádné stoupání? - Na Babku a pak opět dolů. Tady nás tůristi i pořadatelé fakt dostali, protože další rozcestník se jmenoval "Pod jezírkem", takže normální člověk by čekal, že k němu budeme když ne klesat, tak aspoň pokračovat po rovině, jenže ouha! chyba lávky! Plazili jsme se do pěkného krpálu po šílených šutrech nahoru! Fakt vychytávka pro neznalé... Jezírko a na kopci (žádné jsme neviděli, jen takovou prohlubeň pod skálou, ale jestli to mělo být jako ono jezírko netuším)! ☺ To bylo jmen na adresu pořadatelů, cože nám to na posledních pár kilometrů vymysleli... ☺ Přežili jsme a už nás čekala jen kontrola K8 v Halounech, kousek po silnici, kde nás pěkně smažilo sluníčko, odbočka na polní cestu, která nás dovedla do Zadní Třebáně a konečně CÍL!
Ubytovali jsme pesany v autě, dali si jídlo, v pět začala týct "jakoteplávoda" ☺, takže jsme si dali sprchu, nakrmili zvěř a hurá zpátky do hospůdky.
V neděli už jen vyhlášení výsledků a cesta domů. Krásný víkend, krásný trek a už se těšíme za rok zase!
No a jak jsme tedy dopadli? Výsledný čas 31h 57min.
Já s Dennym a Corou - 7. místo DTW2
Mirek s Arčím - 9. místo v DTM1