20. června Dlouhoňovice, Kozinec, Písečná, Žampach (cca 20km)
Složení výpravy: já + Denny, Erika + Vili, Mirek + Arčí
Od nás jsme se nejdříve vydali na konec Dlouhoňovic, kde vede žlutá značka, po níž jsme pokračovali lesy a loukami směrem ke Kozinci. Vůbec nás nenapadlo, jak se dá nedaleko od domova pěkně zabloudit ☺ Po louce jsme došli na nějakou polní cestu a ne a ne nikde najít turistické značení. Doprava to jasně vedlo do vesnice, takže my vyrazili doleva. Značka stále žádná a my vůbec netušili, kde vlastně přesně jsme. Najednou před námi elektrický ohradník, statek a opravdu velké stádo koní, což mi úplně vyrazilo dech. Takových koní a já vůbec netušila, kde to jsme, ani čí jsou to koně a statek. Nicméně cesta zde končila, takže jsem si koníky vyfotila, otočili jsme se na podpatku a stejnou cestou se vrátili k poslední značce. Zde jsme začali pečlivě zkoumat kudy tudy cestička. Koukám a žlutá byla tak jakoby nad cestou, ale za ní totální křoví a popadané stromy. Vylezla jsem tedy nahoru a ejhle kus dál další značka, takže jsme se našli a na Kozinec došli. Je to tedy opravdu Kozinec, uzounká cestička, sráz z obou stran ( o to víc jsem nechápala, že tu byly stopy od koní, tudy bych na koni fakt nejela), ale výhled nádherný. Na začátku Písečné nás zaskočil další el. ohradník s upozorňující cedulkou na způsob "Nevstupujte do ohrady, ve stádě je plemenný býk" ☺, ale žádné krávy široko daleko vidět nebyly a tak jsme ohradou prošli. U prvního statku jsem si "zaslintala" nad dvěma bílýma koníkama a jedním poníkem, prošli jsme částí Písečné a směřovali na Žampach. Prohlédli jsme krásně upravené arboretum u zdejšího ústavu, vyšplhali se k zřícenině hradu a tady si dali krátkou svačinku. Další cesta vedla zpět dolů do vesnice a odtud po červené, později po zelené, zpět do Písečné a domů do Žamberka.

13. června Králický Sněžník (24,5km)
Složení výpravy: já + Denny a Vili, Mirek + Arčí
Dalo by se říci OPĚT, protože to byla již třetí naše výprava na tento vrchol. ☺ Tentokráte jsme měli v plánu trefit loni (21.6.2008) plánovanou trasu, kdy se nám podařilo totálně zakufrovat ☺
Z parkoviště v Horní Moravě nás modrá značka dovedla (s takovým úplně malým "kufříkem" ☺) "Pod Babuši", odkud jsme 0,5km po zelené došli k chatě Babuše
a dále pokračovali opět po modré přes Podbělku (1307 m n.m.), kde jsme nechali vzkaz dalším turistům v takové turistické "návštěvce" umístěné ve speciální schránce (setkali jsme se s tímto poprvé, ale je to sympatické), Sušinu, Mokrý hřbet do Stříbrnického sedla. Dále nás vedla červená okolo chaty Franciska, kde sídlí Horská služba, až na vrchol Králického Sněžníku (1424 m n.m.). Byla tu strašná spousta dalších turistů, až mi to vadilo. Stejnou cestou, tj.červenou, jsme se vrátili k chatě Franciska a dále se vydali po žluté až na parkoviště k autu.
Byla to moc pěkná trasa, především v okolí Podbělky zajímavá krajina (v 70-tých letech to byla vytipovaná lokalita pro výstavbu přečerpávací elektrárny, naštěstí to nedopadlo), jen těch turistů bylo na můj vkus příliš mnoho.


23. května Rozkoš - Chvalkovice - Hořičky - Litoboř - Babiččino údolí (cca 30km)
Složení výpravy: já + Denny, Mirek + Arčí
V kempu Rozkoš jsme byli již od pátku 22. května, neboť se zde konali tradiční, velmi oblíbené, dvoudenní agility závody, na něž byla přihlášená Erika s Vilim.
My se rozhodli nezahálet jen v židličce u parkuru, ale trochu prozkoumat okolí. V sobotu ráno jsme se vydali nejprve do České Skalice a pak již po cestě Boženy Němcové (červená) do Větřníku a dále do Chvalkovic, odkud nás modrá značka vedla dále do Hořiček, Litoboře, až k Červenému mostu, který se již nalézá v Babiččině údolí. Opět po červené jsme dorazili až do Ratibořic, kde jsme se sešli s Jindřiškou, Jardou a grifonkem Kimem, kteří sem přišli z druhé strany. Společně jsme se zastavili na malé občerstvení a společně se i vrátili zpět do kempu Rozkoš.
Nepovedlo se nám vybrat zrovna ideální trasu, neboť jsme šli poměrně hodně po silnicích a k vidění toho také mnoho nebylo. U nás to máme hezčí... ☺

17. května  Rokytnice v O.h. - Pastviny - Žamberk (30,5km)
Do Rokytnice jsme, ve složení já + Vili (Denny měl bolavá záda, tak byl doma s Erikou)  a samozřejmě Mirek + Arčí, ráno netradičně vyrazili autobusem. Vystoupili jsme na nádraží a vydali se směrem na náměstí, kde se nalézá turistický rozcestník. Odtud jsme vyrazili po zelené na Bartošovice, ale zhruba v polovině jsme odbočili na Jiráskovu cestu (značená červeně) po níž jsme došli na Zemskou bránu a dále na Čihák a až do Českých Petrovic. Tady jsme přešli na zelenou, která nás přivedla do Pastvin ke Kravímu skoku (most). V Pastvinách jsme se "U Dolečka" zastavili na malé občerstvení a poté pokračovali stále po zelené až k rozcestníku "Na skále". Zde naše putování pokračovalo směrem do Zákopanky po červené a po ní jsme došli nakonec až zpět do Žamberka.
Počasí nám vyloženě přálo a byla to moc pěkná trasa, kterou si určitě někdy zopakujeme, ale s tím, že pěšmo dojdeme i do Rokytnice ☺