Všichni psi, kteří prošli naší rodinou byli vždy více, či méně cvičeni.

U prvního mého psa Tedíka to bylo jen takové to "sedni, lehni, ke mně, čekej, fuj", byl to chytrý a chápavý pesan, který se to všechno naučil tak nějak sám.

Druhý byl kokršpaněl Ben a s ním už to tak jednoduché nebylo. Poslouchat se mu moc nechtělo, byl to takový samorost, co nás potřeboval hlavně na nakrmení a jinak o nějaké "otravování" moc nestál. Myslím, že tak okolo jeho 1 roku života začaly problémy. Začal na mne vrčet, když se mu něco nelíbilo, jednou mě i cvaknul do ruky a až tehdy jsem se začala zajímat o nějaký výcvik. Jedinou příručkou mi byla kniha "Pes a jeho výcvik" napsaná hlavně pro služební plemena. Později jsem si začala kupovat časopis "Pes přítel člověka", kde nějaké metody výcviku také byly. S Benem jsme se po jeho celý život pořád tak "dohadovali", ale přece jen jsem ho tak nějak něco naučila :)

Třetí přišel Denýsek, toho už jsem měla doma coby vdaná a tedy v bytě (Tedíka a Beníka jsem měla ještě když jsem bydlela u rodičů a byli venkovní). S ním už jsem měla od začátku plány běhat agility a zkusit složit nějaké zkoušky z výcviku. Neposoudím, jestli to bylo už plemenem, nebo i tím, že jsem se mu od začátku opravdu hodně věnovala, ale Denýsek cvičil celý život hrozně rád. Běhal agility, složili jsme zkoušku ZZO a z obedience OB-Z. Většinu cviků jsem učila luringem, tedy česky naváděním a fungovalo nám to dobře. Neměl problémy ani s manipulací, tekže takové ty úpravy rukou do požadované pozice mu též nečinily problémy :)  Dožil se i toho, kdy jsme začínali s klikrem a shapingem, bylo mu v té době víc než 10 let a i to velice rychle pochopil.

Čtvrtý k nám přišel Vili, kterého si cvičila Erika sama od svých deseti let a cvičili také především naváděním a sem tam pomoc rukama.

Pátý rozšířil naši smečku Arči se kterým si cvičí Mirek sám, začínali stejně jako Vili.

No a posledním, kdo k nám přibyl, je Cora, fenka z útulku. Když jsme ji přivedli, hrozně se bála lidí, před každým si lehala ze začátku na záda. Když nám luring vyhovoval u předešlých psů, začala jsem s Corou stejně, ale u ní výsledky nepřicházely. K výcviku se stavěla odmítavě, cviky plnila váhavě a pomalu, připadalo mi, že neustále přemýšlí, jestli to dělá dobře a nepřijde nějaký trest. Když došlo na pomoc rukou do požadované pozice, nefungovalo to vůbec. Výcvik ji prostě nebavil a mne také ne. Na nějakou dobu jsme přerušily výcvik úplně a já přemýšlela, co dál. Mít psa jen tak na procházky není nic pro mne a tak jsem dospěla až k pozitivnímu posilování. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu cvičit psy klikrem, tak bych se mu asi vysmála, nevěděla jsem vůbec, jak se má klikr používat, jak to vůbec může fungovat, nějaká blbá cvakající krabička :D Už ani nevím, kdy a proč mne napadlo se přihlásit na seminář RNDr. Františka Šusty "Trénink zvířat pozitivním posilováním".

První seminář, jsme absolovovali 9.11.2013 ve Škole psích sportů v Praze. Jeli jsme já i Mirek a oba jsme zůstali s ústy dokořán. Na semináři jsme se toho dozvěděli spoustu nejen o trénování zvířat, ale i o nás o lidech. Seminář byl celodenní, tuším že od 10h do 18h večer. Mirek pak sám říkal, že přemýšlel, co tam bude takhle dlouho dělat a jak to vydrží, ale uteklo to neuvěřitelně rychle a nikdo se absolutně nemohl nudit, nebo usínat. Nejvíc nás fascinovalo, jak to je všechno vlastně logické. Pan Šusta říkal, že žádná metodika není vlastně špatná, pokud se provádí správně, ale já si říkám, proč používat ty pro zvířata nepříjemnější metody, když se dá použít ve většině případů metoda pozitivního posilování, kde si pes na vše přichází sám, proto to dělá rád, zapamatuje si to a funguje to. A tak  jsme nakoupili klikry a dali se do toho.

Další seminář byl o rok později, krátce po vydání úspěšné knihy "Trénink je rozhovor" panem Františkem Šustou (samozřejmě ji mám ve své knihovně, i s podpisem :) ). Seminář proběhl v listopadu 2014 a byl upraven hodně podle knížky. Pořadatelem byla opět "Škola psích sportů" v Praze.

V březnu 2015 (přesně 7.3.2015) jsme se zúčastnili dalšího semináře Františka Šusty, tentokrát v Praze  Chodově a ten se nazýval "Jak naučit" a "Jak odnaučit", opět velmi přínosný obsah a zde jsme si už mohli teoreticky řešit každý svůj konkrétní problém se kterým se v průběhu tréninku setkal.

No a zatím poslední seminář ohledně pozitivního posilování byl 20.9.2015 s Gabrielle Harris v Psí škole KOIRA v Ostravě. Na ten jsem se opravdu moc těšila. Seminář byl fajn, ale nakonec jsme usoudili, že už nic tak nějak převratného nám nepřinesl, František Šusta je dobrým žákem paní Gabrielle a tak už jsme většinu věcí znali od něho :)